Echis jogeri Cherlin, 1990
Zmije Jogerova
Paratype 20252 (©
Joger U.)
Between Kassaro adn
Negala in Mali
Photograph by
Ulrich Joger (from Dobiey et Vogel, 2007)
Echis jogeri Cherlin, 1990. Terra typica: 3 km severně od Timbuktu, Mali, západní Afrika.
Echis sp., Hughes (1976), 359: nejistá identita (Echis ocellatus ?).
Echis sp., Joger (1981), 333: pravěpodobně n. sp.
Echis (Toxicoa) jogeri, Cherlin (1990), 195: n. sp.
Echis (Toxicoa) jogeri, Cherlin & Borkin (1990), 175: n.sp. – seznam druhů.
Echis jogeri, Golay et al. (1993), 268: seznam druhů jedovatých hadů.
Echis jogeri, Schätti & Gasperetti (1994), 394: shrnutí známých druhů o druhu.
Echis jogeri, Mazuch (2005), 64: mapa rozšíření.
Echis (Toxicoa) jogeri, Mazuch (2006, v tisku): diskuze nad validitou druhu.
Typový materiál: HOLOTYP – MHNP. A 144, samice (původ viz. typová lokalita). Celkově je znám druh ze čtyř exemplářů – holotypu a dalších tří Jogerových jedinců (ZFMK 20252, ZFMK 20253 a ZFMK 20255).
Etymologie:
Zmije je pojmenována po počest objevitele (1981) druhu – Ulrich Joger.
Uznávaného a znamenitého německého herpetologa se zájmem o africkou,
evropskou a asijskou herpeotologii.
Diagnóza: Jedná se o malý druh zmije patřící do podrodu Toxicoa a skupiny ocellatus, dorůstající pouze 35 cm. Od ostatních druhů se liší kombinací znaků: do 138 ventralií (123-136), neskrvnité břišní štítky, absence bělavých teček v kresbě na hřbetu, typických pro E. ocellatus, řada zvětšených inframandibulárních štítků oproti gulárním štítkům.
Zbarvení: Ve zbarvení není podobná ostatním druhům rodu, snad možná E. ocellatus, od které se však striktně liší. Na rozdíl od ni nemá skvrnité břicho a ve zbarveni ji chybí bělavé laterální tečky na hřbete. Morfologicky je však velmi podobná E. ocellatus.
Folidóza: (n=4) – Ventralia: 123-136, Dorsalia: 27 (n=1), Subcaudalia: ? (holotyp 12 + zničený konec ocasu).
Velikost: Dorůstá maximální délky 32 cm (Joger, 1981). Holotyp s 13 embryji měřil 283 mm. Tento druh patří mezi nejmenší druhy rodu (spolu s E. hughesi, E. carinatus sinhaleyus a E. ocellatus).
Zoogeografie: Zmije je rozšířená v Sahelu a Sudano-guineiské savaně v západním Mali a v okolí Timbuktu. Známe lokality výskytu jsou (podle Joger et Lambert, 1996): Mbouna 16°41´N, 3°58´W, západně od Niamiga 14°30´N, 11°12´W, Kita a okolí 13°03´N, 9°29´W, mezi Négala a Kassaro 12°55´N, 8°40´W. Z Mali je známa ještě Echis leucogaster (Joger et Lambert, 1996). U morfologicky podobného druhu, E. ocellatus, je známá tendence ubývání počtu ventrálních štítků od východu rozšíření na západ (Hughes, 1976, Joger, 1990, Cherlin, 1990). Jsou proto domněnky, že je E. jogeri evolučním pokračováním, či odštěpkem západních populací E. ocellatus. Výskyt E. jogeri v okolních zemích (např. Senegal) Mali se předpokládá. Z oblasti Bandafassi v Senegalu uvádějí Trape et Mane (2004) „Echis ocellatus“ s těmito morfologickými údaji. Nejdelší samec v kolekci měřil 382 mm (samice 346 mm). Průměrná velikost zmijí je 270 mm (samci), resp. 242 mm (samice). Dorzálních štítků je 23-26 (samci), 24-29 (samice). Ventrálních štítků je 121-135 (samci) a 128-143 (samice). Subkaudálií je 24-30 (samci) a 17-25 (samice). Výše uvedené údaje poukazují na to, že by se mohlo jednat o E. jogeri. Kolekce zmijí má však ve svém zbarvení bělavé laterální skvrny – typické pro E. ocellatus a rovněž skvrnité břicho (chybí u E. jogeri). Bude zapotřebí ještě více materiálu a další analýzy k potvrzení validity E. jogeri. Na tomto případě vidíme, že pokud je výše popsaná kolekce opravdu E. ocellatus, pak se E. jogeri od E. ocellatus liší pouze absencí bělavých laterálních tečkovitých skvrn a bělavým břichem.
Biotop: Na vegetaci (vysoké stromy) poměrně bohatá savana. Na lokalitě je dostatek kamenů, které jsou využívány zřejmě jako úkryty. Fotografii lokality publikoval Joger (1981) a je prezentována zde.
Biologie v přírodě: Není nic známo. Holotyp obsahuje 13 embryií.
Taxonomie: Část již bylo řečeno v „zoogeografii“. Od doby popisu E. jogeri byla tato zmije několikrát synonymizována s různými druhy zmijí – E. ocellatus, E. leucogaster. Zmije E. jogeri je více příbuzná a podobná E. ocellatus, proto ji nelze dávát do synonymie k E. leucogaster (např. Nilson v Mallow et al., 2003), ani jiným druhům. Je možné, že exemplář popsaný jako E. jogeri (a další tři známí jedinci) je pouze anomální jedinec E. ocellatus a bude časem synonymizován s E. ocellatus. Podobně jako u E. hughesi a E. megalocephalus však narážíme na nedostatek studijního materiálu. U E. jogeri jsme na tom však lépe, neboť do Mali se dá bezpečně cestovat, což se nedá říci o Somálsku nebo Eritreje. Trape et Mane (2006, book IRD) nerozlišují E. jogeri a vyčkávají raději dalších výzkumů. Ze západní Afriky uvádějí pouze E. ocellatus a E. leucogaster.
Toxikologie: Není nic známo.
Biologie v zajetí: Není nic známo. V zajetí se nechová.
Literatura: Hughes (1976), Joger (1981), Cherlin (1990), Cherlin et Borkin (1990), Golay et al. (1993), Schätti et Gasperetti (1994), Joger et Lambert (1996), David et Ineich (1999), Mallow et al. (2003), Mazuch (2005), Trape et Mane (2004), Mazuch (v tisku).
Poznámky: Cherlin (1990) uvádí u holotypu počet ventrálních štítků 123, naproti tomu však již Hughes (1976: 362) napočítal u tohoto jedince 130 ventrálií. Fotografie E. jogeri byly publikovány v – Cherlin (1990), Joger (1981).
