Echis multisquamatus Cherlin,1981
Zmije mnohošupinatá
Echis multisquamatus Cherlin, 1981. Terra typica: Bayram-Ali, oblast Marysk, Turkmenistán, střední Asie.
Echis arenicola, Štrauch (1868): 292, (1869): 121,(1873): 228; Boettger (1888): 273 (part.).
Echis carinatus, Boulenger (1896): 506 (part.), Nikolskij (1899): 66, (1905): 319 (part.),
(1916): 261 (part.) a další.
Echis carinatus sochureki, Stemmler (1969): 118 (part.).
Echis carinatus pyramidum, Banikov a další, (1977): 327 (part.).
Echis multisquamatus,
Cherlin
(1981): 92, Welch (1983): 83, Borkin a Darevski (1987): 141.
Echis carinatus multisquamatus, Golay et al. (1993), Schätti
et Gasperetti (1994), David et Ineich (1999).
Typový materiál: Holotyp: ZIN. 19059.1, samice, Bajram-Ali, Marijská oblast, Turkménie, O. P. Bogdanov (1972)
Paratypy: ZIN. 19059.2-6, místo nálezu totožné s holotypem. Pohlaví, rozměry a folidóza jsou uvedeny v tabulce níže.
|
Exempláře |
Sex |
L. |
L.cd. |
Ventr. |
Scd. |
Sq. |
Later. |
Interoc. |
|
|
Holotyp |
ZIN. 19059.1 |
♀ |
556 |
43 |
182 |
32 |
38 |
11 |
11 |
|
Paratyp |
ZIN. 19059.2 |
♂ |
380 |
40 |
177 |
33 |
39 |
12 |
10 |
|
|
ZIN. 19059.3 |
♂ |
452 |
42 |
187 |
33 |
36 |
10 |
10 |
|
|
ZIN. 19059.4 |
♂ |
433 |
44 |
185 |
34 |
40 |
11 |
11 |
|
|
ZIN. 19059.5 |
♀ |
462 |
39 |
184 |
31 |
38 |
10 |
11 |
|
|
ZIN. 19059.6 |
♀ |
518 |
50 |
189 |
31 |
37 |
12 |
11 |
Etymologie: Zmije byla pojmenována podle vysokých počtů štítků na jejím těle – multi (mnoho) + squamatus (šupinatá).
Diagnóza: Středně velká zmije, která nemá zvětšené inframandibulární štítky a na kýlech dorzálních šupin nejsou hrbolky. Mezi okem a supralabiálními štítky je 1-2 řady šupin. Vysoké počty břišních štítků (169-199, většinou nad 180) a hřbetních štítků (34-40, většinou nad 36). Supraokulární šupiny nebývají zvětšené. Na hlavě je typická kresba (kříž). Laterální světlé skvrny těla splývají ve vlnovitý pruh na bocích těla.
Zbarvení: typ pyramidum – tzn. zákládní podkladová barva od šedivé přes různé odstíny hnědé až po červenavou a žlutavou. Na hřbetě velké dorzální světlé většinou příčně protáhlé skvrny. Světlé laterální skvrny v podobě obráceného písmene V splývají ve vlnovitý pruh (zig-zag stripe). Na hlavě znak v podobě kříže. Břicho většinou skvrnité. Na infralabiálních štítcích jsou většinou tři tmavé skvrny.
Folidóza: Cherlin (1990), n=87): ventralia – 169-188,1-199, subcaudalia – 27-33,1-38, dorsalia – 34-37,1-40. Údaje o folidóze doplňují Auffenberg et Rehman (1991): gularia - více jak 4,5, hřebenovité laterální šupiny – více jak 7, subocularia 2,0-2,8.
Velikost: 50-60 cm (výjimečně až 87 cm).
Zoogeografie:
Zmije jsou rozšířené od jihovýchodního Ázerbajdžánu přes Írán
a Turkménii (chybí v pohoří Kopetdag), po Uzbekistán (Taškent, Samarkand),
jihozápadní Tádžikistán, severní Afghánistán až Pákistán. Vertikální
rozšíření
je od 0 – 2000 m n.m. Oddělené populace žijí v Iráku a v Ománu (Hegner,
1999).
Z Ománu ani Iráku není výskyt věrohodně potvrzen a podle všeho jsou zde
rozšířeny pouze Echis s. sochureki. Zóna křížení a přechodu mezi
formami
multisquamatus a sochureki je v západním Pákistánu (severní
Baluchistán),
Íránu (Zabol a Zachedan) a Afgánistánu (Kandahar) (Cherlin, 1981, 1990).
Cherlin (1990) se domnívá, že v těchto oblastech žijí dobře rozlišitelní
jedinci
k obou jednotlivým druhům a proto považuje obě formy za samostatné
druhy – E. multisqumatus a E. sochureki (resp. E. carinatus
sochureki).
Auffenberg et Rehman (1991) nenašli zónu sympatrického výskytu mezi
těmito formami a proto se domnívají, že obě náležejí druhu Echis
carinatus
s poddruhy E. c. multisquamatus a E. c. sochureki. Joger
(1984) našel zónu sympatrie v Íránu (blízko Iranšahru) a v Uraku blízko
Quetta v Pákistánu. Schätti et Gasperetti (1994) považují E. sochureki
a E. multisquamatus za poddruhy E. carinatus, neboť: našli
kompletní morfologický přechod mezi oběmi formami, obě formy se kříží
v zajetí s potomky přechodnými mezi nimi, nenašli sympatrický výskyt forem
v udávaných oblastech Cherlinem. K definitivnímu určení druhového či
poddruhového statusu obou forem by bylo vhodné využít molekulárních technik
analýzy DNA.
Biotop: Podobně jako ostatní efy, tak i tato obývá aridní oblasti různého charakteru. Typickým biotopem jsou pro ni písčité pouště s pouštní vegetací (např. tamaryšky apod.) Střední Asie.
Biologie v přírodě: Zmije jsou v některých místech svého výskytu velmi hojné. Např. v jižním Turkménistánu jsou sympatrické a syntopické s Macrovipera lebetina turanica a Naja oxiana. Ve dne jsou spolu s těmito druhy využívány jako úkryt podzemní nory. Potrava zmijí jsou hlodavci, rejsci, ještěři, malí ptáci a bezobratlí. V některých oblastech přijímají zmije potravu ještě relativně pozdě na podzim. V jižních částech původního Sovětského Svazu našli u 73 % jedinců na podzim potravu (zejména Mus musculus) v jejich žaludcích (Bogdanov, 1970). Zmije se pohybují bočním pohybem podobně jako zmije rodu Cerastes apod. Samice rodí v přírodě 3-15 mláďat velkých 10-14 cm (Terentev et Chernov, 1965, Hegner, 1999).
Taxonomie: Zmije mnohošupinatá je nejvíce příbuzná Echis sochureki
ale také Echis carinatus. Od obou dvou zmijí ji odlišují hlavně vyšší
počty šupin na těle a odlišná kresba. Než této formě bylo přiřazeno
vlastní jméno v roce 1981 ruským herpetologem Cherlinem, byla nazývána
nejprve Echis carinatus a po popisu Echis sochureki (Stemmler,
1969)
i tímto názvem. Dnes víme, že efy ze středoasijských pouští náleží
taxonu multisquamatus, ale už není příliš jasné, zda
Echis multisquamatus či Echis carinatus multisquamatus.
Na toto téma je mnoho často kontroverzních názoru a v podstatě
se dá řící, že co autor, to názor. Konzervativci se přiklánějí k
poddruhovému statusu. Dokud však nebude provedena analýza
DNA, tak nebudeme moci říci zda se jedná pouze o poddruh či
samostatný druh.
Toxikologie: Konktrétní studie o jedu této zmije chybí. Je
však
považována za méně jedovatou (nebezpečnou) než je indická
E. carinatus (Joger, 1984). Lidé se ji obávají méně než
Macrovipera lebetina. Uštknutí lidí v domovině zmije jsou
známa
(Meier et White, 1995).
Biologie v zajetí: Zmije mnohošupinatá se dováží z přírody
poměrně často, ale podrobné údaje chybí v literatuře.
V ČR není zmije příliš často chovaná, spíše ojediněle.
K dnešnímu datu nevím o nikom, kdo by je choval v ČR.
Zmije je vhodné v zajetí zimovat, v podstatě jako jediný
druh zmijí rodu Echis. V domovině jsou v tamějších
pouštích vysoké denní teploty a poměrně chladné noci.
Zima je poměrně dlouhá a často mrzne. Zmije jsou ovoviviparní
– rodí živá mláďata.
Literatura: Bannikov et al. (1977), Shammakov (1981),
Cherlin (1981), Cherlin (1983), Joger (1984), Gasperetti (1988),
Kudrjavtsev et Mamet (1989), Cherlin (1990), Cherlin et Borkin (1990),
Auffenberg et Rehman (1991), Golay et al. (1993), Shammakov et al.
(1993), Schätti et Gasperetti (1994), Ataev et al. (1994), Szczerbak
(1994), David et Ineich (1999).
Poznámky:
Zmije mnohošupinatá spolu s Echis carinatus
(E. c. carinatus a E. c. sinhaleyus) a Echis sochureki
(E. s. sochureki a E. s. astolae) patří do podrodu Echis,
neboť tato skupina ef nese unikátní společné znaky, které
u ostatních ef chybí.
