Copyright
©
Tomáš Mazuch. All Rights Reserved.
Echis hughesi Cherlin, 1990
Zmije Hughésova
Echis hughesi Cherlin,1990. Terra typica: 10°02´ N, 49° 00´ E, Somálsko, severovýchodní Afrika.
Echis (n. sp. ?), Hughes (1976), 359: první poznámka o zvláštnosti jedinců z terra typica.
Echis (Toxicoa) hughesi, Cherlin (1990), 195: n. sp.
Echis hughesi, Golay et al. (1993), 268: seznam jedovatých hadů.
Echis hughesi, Schätti B. & J. Gasperetti (1994),394: shrnutí známých údajů o druhu.
Echis hughesi, Spawls & Branch (1995), 126: shrnutí afrických druhů.
Echis hughesi, David & Ineich (1999), 314: seznam jedovatých hadů.
Echis hughesi, Mazuch (2005), 64: mapa rozšíření.
Echis (Toxicoa) hughesi, Mazuch (2006, v tisku): diskuze nad validitou druhu.
Typový materiál: HOLOTYP - BM. 1931.7.20.405 (samice), 10°02´ N, 49° 00´ E, Sol Haud, Somálsko, PARATYP – BM. 1931.7.20.406 (samec), 11°09´ N, 49° 00´ E, Sol Haud, Somálsko.
Druh znám pouze z typové série.
Etymologie: Zmije je pojmenována po herpetologu Barry Hughes, který ve
své práci o afrických zmijích rodu Echis nastínil, že by mohlo jít o
dosud nepopsanou formu.
Diagnóza: Menší druh zmije charakteristický nízkým počtem ventrálních (140-149) a dorzálních (24-25) šupin s hrbolkovitými kýly na dorzálních šupin (viz. obr.). Kresba na hlavě je silně redukována. Zbarvení těla je tvořeno nepravidelnými světlými kosočtverečnými skvrnami. Kresba jinak typu pyramidum.
Zbarvení: je patrné podle fotografií. Známi jsou pouze tři exempláři. Typická je jako-by rozplývavá kresba typu pyramidum. Dorzální bělavé skvrny jsou zachované, jsou rozplývavé, nepravidelného tvaru a velikosti. Laterální bělavé skvrny tvaru obráceného písmene V na většině těla chybí nebo splývají v okolní kresbě. Na hlavě je nevýrazný, špatně determinovatelný znak.
Folidóza: (n=3) – ventralia: 144-149, dorsalia: 24-25, subcaudalia: 28-30. Ventr. + subcaud. (n=3): 140+30♂, 148+28♀, 141+28♂.
Velikost: Známy jsou pouze tři exempláře, jejichž velikost je 290 mm (délka ocasu 32 mm) a 210 mm (délka ocasu 25 mm) – Cherlin (1990).
Zoogeografie:
Somálsko je známe pro svou vysokou míru
endemismu (Lanza, 1990). Nejenom, že jsou odsud popisovány endemické druhy (Platyceps
messanai, P. scorteccii, Spalerosophis josephscorteccii, Eryx borrii,
Aparallactus subs. nov. (Lanza, 1990), Elapsoidea chellazziorum, E.
broadleyi, Leptotyphlops reticulatus, Rhitotyphlops leucocephalus, ale
dokonce i rody (Aeluroglena, Brachyophis). V tomto kontextu, by nebylo až
tak překvapující, že i Efy (rod Echis) zde mají svého endemického
zástupce – E. hughesi. Osobně se domnívám, že se jedná opravdu o odlišnou
formu, neboť od ostatních Ef (myšleno E. pyramidum) se liší již na první
pohled. Ze severního Somálska jsou známy tyto endemické formy: S.
josephscortecci, P. messanai, R. leucocephalus, L. reticulatus a E.
borrii.
Biotop:
Polopouštní krajina ležící v severním
Somálsku. Nic bližšího není známo.
Biologie v přírodě: Není nic známo.
Taxonomie:
Před popisem formy hughesi byla
známa ze Somálska pouze
E. pyramidum. Zmije ze severovýchodní Afriky jsou
dost variabilní (Mazuch,
nepubl. Data). Je možné, že tři jedinci E. hughesi
jsou pouze anomálními exempláři
široce rozšířené E. pyramidum. Než budeme
moci říci, že E. hughesi je opravdu
platnou formou, bylo by vhodné
vytvořit genetickou analýzu a získat více materiálu
ze Somálska. Hughes (1976)
upozorňoval na zmiji, (BMNH 1931.7.20.407) z
pobřežních nížin Somálska (11.09N,
49.00E), která je zbarvená normálně (typ
pyramidum) a má vyšší počty
štítků (168 + 37 ♂).
Vzdálenost mezi rozšířením obou zmijí je v tomto případě asi 50 km.
Je proto zřejmě, že E. hughesi se vyskytuje (pouze) na náhorní plošině
Sol Haud (nadmořská výška nad 860 m – Hughes, 1976). Dlužno však říci,
že v obrovském množství „normálních“ Ef – Echis pyramidum (s. l.)
vyšetřených Hughesem (1976) a Cherlinem (1990) a i mnou byly
atypické (počtem ventrálních a dorzálních štítků) pouze tři – zástupci
již dnes popsaného taxonu E. hughesi. Druh patří do podrodu
Toxicoa.
Toxikologie: Není nic známo.
Biologie v zajetí: Není nic známo.
Literatura:
Cherlin (1990), Cherlin et Borkin (1990),
Hughes (1976),
Mazuch (2005), Mazuch (v tisku), Golay et al. (1993), David et Ineich
(1999), Mallow et al. (2003), Lanza (1983, 1990).
Poznámky: Po prozkoumání
londýnských exemplářů E. hughesi a
E. pyramidum (s. l.) a materiálu Ef v mé sbírce jsem zjistil, že E.
hughesi
nemá kylnaté štítky na dorzální ploše hlavy v přední části (hned za rostrálním
a nasálními štítky). Internasální štítky jsou u E. hughesi oválné, bez
výrazných
hran. Toto je také odlišný znak oproti E. pyramidum (s. l.). Oba dva tyto
odlišné znaky je možné využít jako další diagnostické znaky.