Echis khosatzkii Cherlin, 1990
Zmije Khosatzkova
HOLOTYPUS
Echis khosatzkii
Cherlin, 1990.
Terra typica: Hadhramaut, Arabia (Jemen, pozn. autora).
Echis carinatus, Boulenger (1896): 506 (part.), Arnold (1980): 321.
Echis khosatzkii, Cherlin & Borkin (1990): 175 , Cherlin (1990): 195, Schätti (2001): 141,
Mazuch (2006,v tisku).
Echis pyramidum pyramidum, Cherlin (1983): 42, Golay et al. (1993): 268, Schätti & Gasperetti
(1994): 394, Spawls & Branch (1995): 126, David & Ineich (1999):
319.
Echis pyramidum, Joger (1984): 42, Gasperetti (1988): 341.
Echis carinatus pyramidium sic!, Harding & Welch (1980).
Typový materiál: BMNH.97.3.11.117, samec („Arábie (=Jemen, pozn. Autora),
Hadramaut, T. Anderson").
Etymologie:
Zmije je pojmenována po biologu L. I. Chozackovi z Leningradské
univerzity (Cherlin, 1990).
Diagnóza: Středně velká zmije, která je typická svým zbarvením a folidózou – kýly na dorzálních šupinách s hrbolky, mezi okem a supralabialii je 1-2 řady štítků, vyšší počet subkaudálních šupin (36-47). Zbarvení je typické – na světlém podkladě jsou rozmístěné dorzální tmavé skvrny od nepravidelného tvaru až po příčné proužky. Laterální tmavé skvrny jsou zachovány v podobě okrouhlých tvarů.
Zbarvení: Břicho bývá beze skvrn. Na hlavě je kresba neznatelná anebo pokud ano, tak nedefinovatelných tvarů. Základní zbarvení je světlé s tmavými dorzálními skvrnami nebo příčnými proužkami. Kresba má celkový dojem, že je „rozpitá“. Laterální tmavé skrvny jsou zachovalé. Celkově je svým zbarvením nepodobná žádné jiné Efě, snad možná s výjimkou E. s. astolae z Pakistánu (od které se ale jinak výrazně odlišuje, viz. diagnóza E. s. astolae). Pokud známe původ zmije, tak zbarvení je jediným signifikantním odlišovacím znakem od ostatních Ef.
Folidóza: Jedinci z Hadramautu (n=3): dorsalia – 27-28,3-31, ventralia – 181-184,3-189, subcaudalia – 44-45,4-47. Jedinci z Dhofaru (Omán) n=3, dorsalia 29 a 31 , ventralia – 165-185, subcaudalia – 36-39.
Velikost: Holotyp měří 401 mm v těle a ocas 63 mm.
Zoogeografie: E. khosatzkii je známa pouze z Jemenu (Hadramaut) a z Ománu (Dhofár), viz. níže. Na Arabském poloostrově je rozšířeno 5 druhů Ef – Echis coloratus, Echis omanensis, Echis sochureki sochureki, Echis khosatzkii a Echis „pyramidum“ (E. varius borkini podle Cherlina, 1990). V západní polovině Jemenu je rozšířená „typická Echis pyramidum“ s klasickým zbarvením a kresbou pro komplex pyramidum. Na východě Jemenu v Hadramautu je spolu s ní na některých místech rozšířená E. khosatzkii, která jak se zná je rozšířena ještě v Dhofáru v Ománu. Z této populace jsou však známi „širokohlaví“ jedinci na rozdíl o těch „úzkohlavých“ z typové lokality v Hadramautu. Cherlin (1990) se domnívá, že E. khosatzkii je evolučně starší a na arabský poloostrov se dostala „severní cestou“ od Egypta přes Arábii, kdežto E. „pyramidum“ jižní cestou přes „Rudé moře“ z Rohu Afriky. E. k. a E. coloratus se vyskytují sympatricky v Hadramautu a Dhofáru. Sympatrický výskyt E. khosatzkii a E. „pyramidum“ v Hadramautu (podle Cherlina, 1990) není podložený žádným dokladovým materiálem.
Biotop: Suché kamenité polopouštní – pouštní biotopy.
Často blízko zahrad nebo jiných vodních zdrojů.
Biologie v přírodě: Jedinec z Dhofáru byl nalezen 0,5 m
nad zemí v křoví (Arnold, 1980). Jinak
jsou zmije nacházeny
schovány většinou
pod kameny. Kooij
(2001) uvádí, že zmije
v Dhofáru byly nacházeny ve skalnaté krajině. Několik jedinců
našel pod hromadou kamení. Domnívá se, že zde žerou
nejhojněji se vyskytující ještěry – Pristurus carteri, Hemidactylus
homoeolepis a H. yerburii.
Taxonomie: Cherlin (1990) použil pro zdiagnostikování jeho
nového druhu (=E. khosatzkii) mj. to, že zmije mají úzkou hlavu.
Tento znak by měl tento druh odlišovat od všech ostatních Ef,
hlavně od sympatricky žijící E. varius borkini (= E. pyramidum).
Z Dhofáru v Ománu jsou známy zmije, které ve všem připomínají
E. khosatzkii, ale mají širokou hlavu. Víme, že Efy jsou dost variabilní
v délce a šířce hlavy i v rámci jedné populace. Domnívám se, že
zmije z Dhofáru se zbarvením totožným pro E. khosatzkii jsou ve
skutečnosti právě E. khosatzkii a nedoporučuji tedy používat znak
šířky hlavy v tomto případě jako diagnostický či determinační. Jak ukázal
Schätti et Gasperetti (1994), tak nená E. khosatzkii ani tak velké
počty subkaudálních šupin, jak ukazoval při svém popisu Cherlin (1990).
Validitu druhu podporují jak morfologické znaky, tak i molekulární – viz.
Lenk et al. (1999). Do popisné práce Cherlina (1990) byly tyto zmije
považovány za Echis pyramidum. E. khosatzkii je známa pouze z Hadramautu
v Jemenu a z Dhofáru v Ománu.
Toxikologie: Není nic známo.
Biologie v zajetí: Není nic známo. Nevím, že by se v zajetí chovala.
Literatura: Arnold (1980), Gasperetti (1988), Cherlin (1990), Cherlin et Borkin (1990), Golay et al. (1993), Schätti et Gasperetti (1994), Schätti et Desvoignes (1999), David et Ineich (1999), Schätti (2001), Mazuch (v tisku).
Poznámky: Z fylogenetického hlediska je postavení E. khosatzkii zajímavé. V molekulární analýze pánů Lenk et al. (1999) je nejblíže příbuzná E. ocellatus a E. pyramidum z Egypta. Nicméně tyto dva posledně jmenované druhy jsou si příbuznější…Pokud výsledky dalších analýz (viz. např. připravovaná pánů Wuster et McCarthy) podpoří výsledek pánů Lenk et al., pak je i uložení E. khosatzkii do komplexu pyramidum nesprávné a nepravdivé. Je opravdu tedy možné, že předek afrických Ef komplexu pyramidum a E. khosatzkii byl jeden a tentýž a měl opravdu původ někde v oblasti Sinaje až řekněme jižní Asie. Zbarvení pro tento druh a tedy populace v Dhofáru a Hadramautu je natolik typické, že pochyby o validitě druhu jsou zcela nesprávné. I Schätti, který původně pochyboval o validitě druhu, nakonec uvádí, že se jedná o validní druh (Schätti, 2001). Zařazení do podrodu afrických ef – Toxicoa je u E. khosatzkii oprávněné. Revizi arabských ef poddrodu Toxicoa připravuje maďarský herpetolog G. Babocsay (in litteris, 2005).
