Copyright © Tomáš Mazuch. All Rights Reserved.
Blízko Halta (Dubai Emirát,
Spojené Arabské Emiráty)
©
Wolfgang Wuster personal pages
Echis
omanensis
Babocsay, 2004
Zmije ománská
Photographs: Babocsay (2004)
Echis omanensis
Babocsay, 2004.
Terra
typica: „Wadi as Siji, region of Masafi (25º18´N 56º10´E), United Arab
Emirates“.
Echis
colorata, Gűnther:
Boulenger (1887): 408.
Echis coloratus, Gűnther:
Boulenger (1896): 507, Arnold & Gallagher (1977): 69, Joger (1984): 46
(part.),
Gasperetti (1988): 348 (part.),
Cherlin (1983): 42, Borkin & Cherlin (1995): 134, David & Ineich (1999):
319, a další.
Echis froenatus, Duméril,
Bibron et Duméril: Cherlin (1990): 195.
Echis omanensis, Babocsay
(2004): 503, Mazuch (2006, v tisku).
Typový materiál:
podle Babocsay (2004): „Holotype.
BMNH
1973.2113; Male;Wadi as Siji, region of Masafi (25◦18_N56◦10_E),
United Arab Emirates; collected on 28 May 1973 by E. N. Arnold.
Paratypes (32) Males (17): Oman: BMNH 1887.11.11.30, Muscat; BMNH 1977.84, Wadi Sabt, Jabal Akhdar; BMNH 1977.87, Maqammah, Jabal Akhdar foothills; BMNH 1972.712, Magleb Isthmus: head of Khawr Sham; BMNH 1973.419, Wadi al Jay, 13 km SE of Khatt, Trucial Oman; BMNH 1976.1492, Khasab, Ruus al Jibal; BMNH 1978.352, above Sawt, Jabal Abyad; BMNH 1978.353, near ‘Ulyah and Thadah, Jabal Abyad (mountain known as ‘Hamsha’); BMNH 1978.938, Sawt, Wadi Tayin; BMNH 1980.225, Madruj, Jabal Akhdar; BMNH 1980.585, Khasab, Musandam region; BMNH 1980.586, Rostak; BMNH 1985.668,Wadi Mayh, near Muscat (onway toYiti); BMNH 1985.670, near Sohar. UAE:BMNH1971.127,Wadi Siji, 3mls. N of Masafi; BMNH 1973.2111, UDF camp, Al Manama; BMNH 1985.1160, 8 km east of Hatta village. Females (14): Oman: BMNH 1973.3404, Sur; BMNH 1975.975, Wadi Serin, Hajar as Shargi; BMNH 1975.976, Wadi Kebir, Muscat; BMNH 1976.1490, Rostak; BMNH 1976.1491, Saih al Qahmah, Jabal Aswad; BMNH 1977.86, Rostak, Jabal Akhdar; BMNH 1978.937, near Sawt, Wadi Tayin; BMNH 1979.478, Rostak; BMNH 1985.669, northern Oman, Arabia; BMNH 1985.671, Mams, Batinah; BMNH 1994.135, Al Khawd; BMNH 1994.136, Sidab, Capital Area. UAE: BMNH 1971.1318, Wadi Siji, N of Masafi village; BMNH 1973.2112, Wadi Asimah, Masafi. Unsexed (1): Oman: BMNH 1887.11.11.31, Muscat.“
Etyologie: Druh dostal jméno podle státu, kde je široce rozšířen – Omán.
Diagnóza: Středně velká zmije s 2-4 řadami šupin mezi okem a supralabialii. Kýly dorzálních šupin nemají hrbolky, spodní prenasal často chybí a horní je často spojen s nasale. Gulární šupiny (inframandibularia) jsou okrouhlé nebo pouze mírně oválné a oproti Echis coloratus je jich více (6-10 řad mezi infralabialii a preventralii). Ventrálních šupin 184-194 (samci), 187-195 (samice), subkaudálních šupin 49-58 (samci), 48-56 (samice).
Klíč k rozlišení Echis omanensis a Echis coloratus:
Gulární štítky mezi inframandibulárními a preventrálními jsou
kulovité nebo mírně oválné a počet je vyšší (často 7-8 řad), 3-4 gulární
štítky (na každé straně) se dotýkají inframandibulárních, vyšší počet
subkaudálních štítků (49-58 samci, 48-56 samice), nasale často
sloučené s horním prenasale….......................................................................………...………………..E.
omanensis
Gulární štítky jsou oválné a v nižším počtu (většinou 3-6 řad), 2-3
gulární štítky se dotýkají inframandibularních, nižší počet subkaudálních
štítků (45-56 samci, 40-50 samice), nasale téměř nikdy není sloučené
s prenasale.….........………E. coloratus
Zbarvení:
Údaje o zbarvení u živých exemplářů chybí. Jedinci uložení v alkoholu jsou
šedivý s typickou kresbou pro komplex coloratus.
Folidóza: podle Babocsay (2004): ventralia 184-187,3-194 (samci), 187-191,5-195 (samice), subcaudalia 49-55,6-58 (samci), 48-55,6-56, počet řad mezi okem a supralabialii 3,5-4,5.
Velikost:
Dorůstá podle dostupných informací maximální velikosti 606 mm u samců
a 603 mm u samic.
Zoogeografie:
Zmije ománská obývá pouze relativně malou oblast východních
Spojených Arabských Emirátů od Musandam poloostrovu po východní výběžek Al
Hajaru ash Sharqi v severovýchodním Ománu. Západně cca 300 km je rozšířena
již Echis c. coloratus. Oba druhy mají parapatrické nebo dokonce
alopatrické rozšíření. Oblast Wahibah písků (Ramlat al Wahibah) je místo,
kde nežije ani jeden tento druh nebo je tato oblast neprosbíraná (Babocsay,
2004). Je zřejmé, že předkem Echis omanensis byl společný předek
dnešních ománských Echis coloratus, rozšířených v západním Ománu.
Ománská zmije není rozšířena v Iránu. Babocsay (2004) se domnívám, že zde
mohla být expandující Echis omanensis vytlačena jiným druhem
jedovatého hada s podobnou ekologií – Pseudocerastes persicus. Zmije
ománská je sympatrická s Echis s. sochureki.
Biotop: podobně jako ostatní efy, i tato obývá aridní oblasti. Často je
nacházena ve wádích s podzemní vodou. Celkově je nacházena v kamenitých
biotopech bez písčitých oblastí. V těch je rozšířena Echis sochureki
(Arnold et Gallagher, 1977). Nevystupuje výše jak 1000 m n.m.
Biologie v přírodě:
V přírodě byla nacházena ráno a v odpoledních hodinách. Byla
pozorována, že ji jsou za potravu ropuchy rodu Bufo a hlavní její
složkou potravy jsou ptáci. Mnoho autorů se domnívá, že hlavní potravní
strategií těchto zmijí je „číhání“ na ptáky u vodních „napajedel“ a nebo na
stromech či křovinách. Podobné chování bylo pozorováno např. u
Macrovipera schweizeri nebo Pseudocerastes fieldi. Toto chování
podporují i experimentální výsledky. Celkově však zmije přijímají různé
obratlovce, tak i bezobratlí.
Taxonomie: Ománská zmije patří do komplexu coloratus a tedy do
podrodu ef, do kterého náleží právě tento komplex s taxony – E. c.
coloratus, E. c. terraesanctae a E. omanensis. Podrod není zatím
pojmenován (Mazuch, v přípr.). Před popisem Babocsay byla zmije pokládána za
Echis coloratus, která je hojně rozšířena téměř na celém arabském
poloostrově.
Toxikologie: O jedu tohoto druhu není prakticky téměř nic známo.
Biologie v zajetí: Druh není chován v zajetí.
Literatura: Arnold et Gallagher (1977), Gasperetti (1988), Gallagher
(1990), Joger (1984), Babocsay (2004).
Poznámky: -