Echis pyramidum lucidus - Vipers of the genus Echis

Echis pyramidum lucidus Cherlin, 1990
Zmije fayumská

Echis pyramidum lucidus Cherlin, 1990. Terra typica: oáza Fayum, Egypt, severní Afrika.

Cherlin V. A., 1990: Taxonomic revision of the snake genus Echis (Viperidae). II. An analysis of taxonomy and description of new forms. Proceedings of the Zoological Institite, Leningrad 207: 193-223.

Vipera echis, Schlegel (1837): 583 (part.).
Echis arenicola, Strauch (1869) – part., Boettger (1888): 273 (part.).
Echis carinatus pyramidum, Kramer & Schnurrenberger (1963): 544, Stemmler & Sochurek (1969): 89, Hughes (1976):
                                                  359, Sochurek, 1979: 219, Welch (1982): 199.
Echis carinatus, Marx (1968): 42, Anderson (1898): 336.
Echis leucogaster, Le Berre (1989), Cherlin (1983): 42 (part.),
Echis pyramidum lucidus, Cherlin & Borkin (1990): 175, Cherlin (1990): 195, Schätti & Gasperetti (1994): 394,
                                               Schleich et al. (1996): 539.
Echis pyramidum pyramidum, Golay et al. (1993): 271, Joger (1984): 42, Gasperetti (1988): 341, Spawls & Branch (1995):
                                                      126.

Typový materiál: HOLOTYP – SI. 134975 (samice), Fayum, Egypt, PARATYPY – SI. 134976-134981, původ stejný jako holotyp. SI – National Museum of Natural History, Smithsonian Institute, Washington. Při popisu využito celkem 25 jedinců této formy.

Etymologie: v pojmenování tohoto druhu se odráží její neobyčejná výraznost zbarvení a jasná zřetelnost kresby.

Diagnóza: Středně velká zmije s 1-2 řadami štítků mezi okem a supralabiálii. Dorzální šupiny mají na kýlech hrbolek. Ventrálních štítků 160-178, dorzálních 27-31 a subkaudálních 26-38. Zbarvení: hnědé až světle hnědé. Dorzální světlé velké skvrny jsou okrouhlé (někdy kranio-kaudálně protažené) a zřetelně obtažené. Laterálně se táhne tmavý pruh, který obkličuje výrazné světlé laterální skvrny v podobě obráceného písmene V. Na hlavě je výrazná a kontrastní kresba. Celkově se odlišuje od ostatních poddruhů E. pyramidum výrazně nápadnou kresbou hřbetu.

Zbarvení: Je popsané již v diagnóze. Břišní štítky mohou, ale také nemusí být skvrnité.

Folidóza: (n=18)- ventralia: 160-178, dorsalia 27-31 a subcaudalia 26-38.

Velikost: 65-70 cm, zpravidla ale trochu méně.

Zoogeografie: Tato forma ef je známa pouze z Egypta (západně od oázy
Fayum) po Libyi a Tunisko. Zmije z Tuniska a severovýchodního Alžírka (např.
Biskra) jsou různými autory považovány za dva různé druhy. Někdo je považuje
za E. p. lucidus a někdo za západoafrickou E. leucogaster s bílým neskvrnitým
břichem. E. leucogaster je rozšířena zejména v Sahelu v subsaharské Africe a
severně zasahuje pouze ostrůvkovitě – a to do Maroka a jižního Alžírska (Hoggar).
Od E. pyramidum se odlišuje pouze tím, že nemá skvrnité břišní štítky. U E. pyramidum je břicho většinou skvrnité, ale nejsou výjimkou jedinci se zcela bílým břichem. Domnívám se, že je v Alžírsku a Tunisku rozšířena spíše E. pyramidum lucidus než E. leucogaster. Studie založená na větším počtu zmijí z tohoto místa však chybí. Wuster (in litteris, 2006) mi sdělil, že geneticky je E. leucogaster velmi blízká k E. pyramidum. Je tedy možné, že populace v Alžírsku a Tunisku jsou kříženci mezi těmito druhy (nebo poddruhy jednoho a téže druhu?). Fenotypicky však (pokud vynecháme barvu ventrálních štítků) zmije z celé severní Afriky (AL-vEG) odpovídají E. p. lucidus. K rozhřešení tohoto problému by byla vhodná diagnostika pomocí DNA analýzy (používaná např. u některých žab – Hyperolius, kde jsou některé druhy fenotypicky nerozlišitelné).

Biotop: suché, semiaridní oblasti. V pravých aridních oblastech ji nenajdeme.
Žije tam, kde je v blízkosti voda – oázy (např. Siwa, Egypt), okraje měst
(Tripolis, Biskra), při pobřeží Středozemního moře (Libye apod.) anebo v
chráněných rezervacích (NP Bou Hedma, Tunisko). Na lokalitách výskytu
většinou nechybí kameny, které zmije vyhledávají jako oblíbený úkryt. Ty
jsou na lokalitách většinou limitujícím faktorem rozšíření a hlavně abundance
zmijí.

Biologie v přírodě: Mnoho toho není známo. Kovařík (ústní sdělení) našel tento druh na krají NP Bou Hedma v Tunisku. Zde našel zmije schované přes den pod větším kamenem. To samé platí i pro jedince nalezené Ing. Halešem v Alžírsku v okolí města Biskra. Zde byl schovaný jeden pár mezi dvěma velkýma kameny a částečně se vyhříval na slůnci. Obě lokality byly výrazně kamenité. V přírodě je nejčastější potravou pro tyto zmije hmyz, pavoukovci (štíři) a ještěři.

Taxonomie: Tento poměrně recentně popsaný poddruh Echis pyramidum je z taxonomického hlediska poměrně komplikovaný. Od ostatních forem Ef ho odlišuje pouze zbarvení. Všeobecně je zbarvení u ef velmi variabilním znakem. Na druhou stranu je zbarvení Echis pyramidum lucidus pro zmije od západního Egypta až po Alžírsko konstantní. Zato ale zmije od Egypta jižně až po Somálsko jsou ve zbarvení celkem velmi variabilní (Mazuch, nepubl. data). Je tedy opravdu možné, že efy náležející poddruhu lucidus jsou opravdu odlišné a mají svůj samostatný evoluční vývoj. K definitivnímu vyjádření o validitě E. p. lucidus je nutná molekulární analýza DNA. Baha El Din (2006) uvádí nominotypický poddruh až z jižního Egypta z oblasti Gebel Elba. Podle něj je ve zbývajícím Egyptě rozšířena E. p. lucidus.

Toxikologie: Tento poddruh je považován za velice nebezpečný. Řada teraristů jím byla uštknutá, ale po vhodné léčbě a aplikaci antiséra se uzdravili. Pacient uštknutý Tuniskou efou vykazoval oboustrannou ptózu. Dalším příznaky uštknutí jsou: otoky, hematomy, epistaxe, hematúrie, hematemeze, melena, menorrhagie, tvorba puchýřů, periorbitální krvácení, horečka, zvracení, šok, anémie a leukocytóza, bolesti břicha, krvácení z dásní. Postižený nejčastěji umírá v důsledku šoku nebo renálního selhání. Celkově se intoxinace projevuje silným krvácením ze sliznic a orgánů.

Biologie v zajetí: Tento druh a poddruh ef se chová ze všech ef v ČR nejčastěji. V zajetí vyhovuje zmijím středně velké, ale hlavně suché terárium. Jako substrát se osvědčil nejlépe hrubší písek (ne štěrk). Jako úkryty jsou nejlepší ploché kameny poskládané různě přes sebe. Teploty v teráriu udržujeme spíše vyšší – pod žárovkou až 35-38 °C, jinde v teráriu 25-32 °C. Rosíme maximálně 1x denně, ale vhodnější je tak 2-3x týdně. Zmije nejsou náročné na prostor a můžeme jich v jednou teráriu chovat i více. Já chovám např. v teráriu 50 x 40 x 30 cm 4 dospělé zmije ve velikosti 50 – 60 cm a to zcela bez jakýchkoli problémů. Jako krmení předkládám nejčastěji krmné hlodavce – nejvhodněji myši. U mláďat je často s požíráním hlodavců problém a někdy odmítají potravu. Nabízíme tedy většinou cvrčky, sarančata anebo ještěry. Pokud odmítají holata myší, téměř vždy nepohrdnou nějakým drobným ještěrem. Čím jsou však starší, tím je pravděpodobnost příjmu holátek myší vyšší. Osvědčila se mi metoda převodu ze saurofagie na přijímaní holátek hlodavců – hlad je nejlepší kuchař. Hladovět můžeme nechat mláďata bez obavy o jejich zdraví i více než jeden měsíc. Stimulace k příjmu potravy může být hlad a sexuální aktivita (vlastní zkušenosti). Ke stimulaci páření je vhodné nechat zmije alespoň měsíc zimovat při nižších teplotách. Nejvhodnější teploty jsou tak kolem 16-18 °C. Teploty pod 15 °C by mohli být pro zmije již letální a proto je tedy nedoporučuji. Po odzimování dochází v krátké době k páření. Samice kladou až 25 vajec (zpravidla méně – 10-15). Délka inkubace je závislá zejména na teplotě. Průměrná doba inkubace je kolem 70 dnů. Vajíčka ukládáme do inkubátoru s neměnnou denní a noční teplotou 27-30 °C. Mláďata při vylíhnutí měří 12-14 cm. V zajetí je to vytrvalý dlouhověký druh. O mezi poddruhovém křížení E. p. lucidus a E. p. leakeyi se můžete dočíst zde.

Literatura: Anderson (1898), Cherlin (1990), Cherlin et
Borkin (1990), Hughes (1976), Mazuch (2005), Mazuch
(v tisku), Golay et al. (1993), David et Ineich (1999),
Mallow et al. (2003), Spawls et Branch (1995), Meier
et White (1995), Arnold (1980), Schleich et al. (1996),
Schätti et Gasperetti (1988), Kramer et Schnurrenberger
(1963), Joger (1984).

Poznámky: Zmije Echis pyramidum jsou dovážené z
Egypta. Patří tak mezi nejčastěji chované druhy ef u nás.
Odkud jsou však z Egypta dovážený, to v podstatě nikdo
neví. Podle zbarvení (velmi kontrastní) se tedy můžeme
domnívat, že efy u nás chované jsou E. p. lucidus. Také v
Egyptě jsou efy nejhojnější v oáze Siwa. Všude jinde patří
k poměrně vzácným hadům.