Echis sochureki astolae - Vipers of the genus Echis

Echis sochureki astolae Mertens, 1969
Zmije astolská

Echis carinatus astolae Mertens, 1969. Terra typica: ostrov Astola, Pákistán, Asie.

Mertens R., 1970: Die Amphibien und Reptilien West Pakistans. I. Nachtrag. Stuttgart. Beitr. Naturkunde, 216: 1-5.

Echis carinatus astolae, Mertens (1970): 3, Gasperetti (1988): 341, David & Ineich (1999): 315, Golay et al. (1993): 269,
Auffenberg & Rehman (1991): 263.
Echis sochureki astolae, Cherlin (1983): 42, Cherlin & Borkin (1990): 175, Cherlin (1990): 195, Mazuch (2006, v tisku).

Typový materiál: SMF 57 356, samice, ostrov Astola, pobřeží Makran, západní Pakistán, coll. M. G. Konieczny, 16.II.1959. Fotografii holotypu recentně opublikoval Vogel (2006).

Etymologie: zmije je pojmenována po ostrově, na kterém je rozšířená (=ostrov Astola).

Diagnóza: Forma patří do podrodu Echis. Od ostatních forem se odlišuje následující kombinací znaků: ventrálních šupin okolo 170, kýly na dorzálních šupinách nemají hrbolky, podkladové zbarvení je bělavé (světlé) a na něm jsou tmavé velké dorzální skrvny. Zmije je rozšířena pouze na ostrově Astola (Pakistán). Od nejblíže příbuzné Echis sochureki sochureki se odlišuje obráceným zbarvením (u E. s. sochureki tmavé zbarvení se světlými dorzálními skvrnami).

Zbarvení: Zmije malý světlou (bělavou) podkladovou barvu. Na ni leží tmavé velké okrouhlé dorzální skvrny a menší tmavé kruhovité laterální skvrny. Na hlavě má znak tvar vidlí. Břicho je silně skvrnité.

Folidóza: Auffenberg et Rehman (1991: 298) uvádí průměrné hodnoty pro populaci E. s. astolae: ventralia – 17, subcaudalia 31, dorsalia 31, gularia 4.3, supraocularia „různě odlišná nebo ne“. Mertens uvádí u holotypu tyto hodnoty: ventralia 170 + A, dorzalia 33, subcaudalia 28, interocularia 12, circumocularia 17/17, 2 řady subocularii, supralabialia 11/11.

Velikost: do 50 cm (holotyp: 465 mm tělo, 46 mm ocas).

Zoogeografie: Zmije je uváděná pouze z ostrova Astola u Pakistánu.
Zcela odlišné podmínky a tím pádem urychlená speciace na ostrovech
umožňuje vznik nových druhů, resp. forem. V rámci rodu Echis známe
další ostrovní endemity (tedy pokud jsou validní) ještě z ostrovů Nokra
(Eritrea) – Echis megalocephalus a ze Srí Lanky (Indie) – Echis
carinatus sinhaleyus.

Biotop: aridní kamenité a písčité příbřežní biotopy.

Biologie v přírodě: není nic známo.

Taxonomie: Astolská zmije je nejpříbuznější E. sochureki (nebo E. carinatus sochureki). Mnoho různých autorů na taxonomii asijských ef různý názor. Někteří autoři považují formu sochureki za poddruh E. carinatus s tím pádem by pak byla astolská zmije Echis carinatus astolae (jako např. Auffenberg et Rehman, 1991). Jiní autoři považují Echis sochureki za samostatný druh (podobně v tomto případě i Echis multisquamatus). Zde by pak byla astolská zmije poddruhem E. sochureki, tedy E. s. astolae. Vzhledem k tomu, že astolská zmije je fenotypicky příbuznější k formě sochureki, přikláním se k názoru považovat ji jako za poddruh této.

Toxikologie: není nic známo.

Biologie v zajetí: není nic známo.

Literatura: Mertens (1969), Cherlin (1983),
Gasperetti (1988), Cherlin (1990), Cherlin et Borkin
(1990), Mazuch (v tisku), Golay et al. (1993), David et
Ineich (1999), Mallow et al. (2003), Vogel (2006).

Poznámky: O této formě Efy toho víme nejméně. Ačkoliv
je na ostrově zřejmě hojná, na ostrov se příliš nejezdí a
(proto její sběr je nedostatečný.

Ostrov Astola