Subgeneras in the genus Echis

Rod (GENUS): Echis Merrem, 1820

Pseudoboa, Schneider (1801): 285 (part.)

Boa, Shaw (1802): 359 (part.)

Scytale, Daudin (1803): 334 (part.), Cuvier (1817): 79 (part.)

Echis, Merrem (1820): 149 (part.), Wagler (1830): 177, Duméril et al.
(1854): 1447, Jan (1863): 122 (part.) a další.

Vipera, Schlegel (1837): 573 (part.), Jan (1859): 153 (part.)

Toxicoa, Günther (1858): 268, Cope (1860): 345 (part.)

Typový druh rodu je Echis carinatus carinatus Schneider, 1801 (Pseudoboa carinata)

Malí až středně velcí hadi. Hlava je zřetelně odlišena od těla a je pokryta drobnými kýlnatými šupinami. Oko je spíše velké s vertikální zřítelnicí, odděleno jednou nebo několika řadami šupin od subralabiálních štítků. Nozdry jsou malé, v jednoduchém nebo rozděleném nasale. Dorzálních šupin 24 – 40. Ocas krátký. Anální štítek jednoduchý. Dorzální šupiny s ostrými kýly. Na bocích těla 4 - 8 řad šikmých šupin se silně hřebenovitými okraji kýlů. Podocasní štítky v jedné podélné řadě. Obývá severní, západní, a východní Afriku; Arábii; Přední, Střední a Západní Asii; Indii.

Podrod (SUBGENUS): Toxicoa Gray, 1849

Typový druh – Echis pyramidum pyramidum (Geoffroy Saint Hilaire, 1827).

DIAGNÓZA:

Inframandibulární štítky jsou většinou zvětšeny (obr. 14b, někdy 14c,d), pouze u druhu E. arenicola (myšleno v pojetí Cherlina (1990) – nyní E. leucogaster) bývají slabě vyvinuté nebo dokonce nejsou zvětšeny (obr. 14d); Sq. v průměru nejvýš 31, rozsah proměnlivosti od 23 do 34; Scd v průměru 32, rozsah proměnlivosti 17 - 47; kresba hlavy se dvěmi příčnými prvky nebo může být dokonce redukována. Zjevně viditelný pohlavní dimorfismus ve tvaru (obr. ) a poměrné délce ocasu. Hemipenis s množstvím tvrdých trnů, které dosahují u většiny druhů (mimo E. ocellatus*) proximálně až k rozdvojení. Dorzální šupiny mají na kýlech hrbolkovitý výběžek (obr. 16a). Mezi nosními štítky nejsou žádné štítky. Mezi cirkumokularii a supralabialii je jedna nebo dvě řady šupin. Rozšířeny jsou na jihozápadě Arábie a v severní, západní a východní Africe. Oviparie.

Do podrodu spadají výhradně africké druhy (pouze dva druhy zasahují na Arabský poloostrov) komplexu pyramidum (E. pyramidum, E. leucogaster, E. varius (=Echis pyramidum?), E. hughesi , E. khosatzkii, E. megalocephalus) a komplexu ocellatus (E. ocellatus, E. jogeri).

Validitu podrodu Toxicoa podporují výsledky molekulární analýzy pánů Lenk et al. (2001).

* Údaje o morfologii hemipenisů jsou převzaty z Arnold (1980), v analýze chyběly taxony E. jogeri, E. megalocephalus a E. hughesi.

Podrod (SUBGENUS): Echis Merrem, 1820

Turanechis, Cherlin & Borkin (1990): 175, Cherlin (1990): 195.

Typový druh – Echis carinatus carinatus (Schneider, 1801).

DIAGNÓZA:

Inframandibulární štítky jsou většinou nezvětšeny (obr. 14a), jen u druhu E. carinatus (E. c. carinatus, E. c. sinhaleyus) jsou někdy mírně zvětšené (obr. 14d, zřídka 14b,c); Sq. v průměru nejvýš 37, rozsah proměnlivosti od 25 do 40; Scd v průměru 29, rozsah proměnlivosti 18 - 38; kresba hlavy „hrot kopí“ s modifikacemi v ramena „úzkého kříže“ nebo „širokého kříže“. Hemipenis s menším množstvím měkších trnů, které nedosahují proximálně až k rozdvojení hemipenisu. Dorzální šupiny nemají na kýlech hrbolkovitý výběžek (obr. 16b). Mezi cirkumokularii a supralabialii je jedna nebo dvě řady šupin. Rozšířeny jsou na jihovýchodě Arábie a v Asii. Mezi nosními štítky nejsou žádné další štítky. Ovoviviparie.

Do podrodu spadají výhradně asijské druhy (Echis carinatus, Echis sochureki, E. multisquamatus). Pouze E. sochureki zasahuje na západě areálu rozšíření až do jihovýchodní Arábie.

Validitu podrodu Echis podporují výsledky molekulární analýzy pánů Lenk et al. (2001).

Podrod (SUBGENUS): subgenus novum (Mazuch, v přípr.)

Turanechis, Cherlin & Borkin (1990): 175, Cherlin (1990): 195.

Typový druh – Echis coloratus coloratus Günther, 1878.

DIAGNÓZA:

Inframandibulární štítky jsou nezvětšené (obr. 14a); Sq. v průměru nejvýš 34, rozsah proměnlivosti od 31 do 35; Scd v průměru 50, rozsah proměnlivosti 42 – 57, hemipenis s množstvím tvrdých trnů, které nedosahují proximálně až k rozdvojení hemipenisu. Dorzální šupiny mají na kýlech hrbolkovitý výběžek (obr. 16a). Mezi nosními štítky jsou dva podlouhlé štítky. Mezi cirkumokularii a supralabialii jsou tři řady šupin. Typické zbarvení – mediální světlé velké pravidelné skvrny. Rozšířeny jsou na Arabském poloostrově v přední Asii a Egyptě. Oviparie.

Do podrodu patří arabské Echis coloratus a Echis omanensis.

Validitu tohoto nového podrodu podporují výsledky molekulární analýzy pánů Lenk et al. (2001).